Projekt socha pod vodou se stal po zveřejnění na webu během několika dnů sledovanou sochou, která se přátelům líbí.
Jsem z tohoto faktu nadšený a zároveň se cítím obrovsky zavázaný, zodpovědný za jeho podstatnou část – sochu. Tu totiž nyní modeluji.
Předtím jsem dělal kresby a malý model. Teď modeluji velký model 1:1. Nápad se sochou pod vodou, se kterým přišli potápěči je bezvadný, inspirativní. Celá organizace projektu, aby mohla socha vzniknout je zajímavá. Všichni lidé, kteří jsou do projektu nadšení a pomáhají mu na svět, ti, co programují tuhle stránku, ti, co připravují a organizují všechny další kroky – odlévání hliněného modelu, formy pro bronz, lámání kamene, převoz kamene, tesání do kamene, lití do bronzu, zkoušku sesazení kamenné sochy nanečisto v potápěčské komoře v Čestlicích, možnost představení sochy na Navalis, svěcení sochy, potápění sochy atd.
Hliněný model sochy
Zajímavé je, že celý projekt se uskutečňuje s minimálními náklady, spíše na dluh, s nadějí, že socha zaujme.
Když si všechno představím dohromady, co jsme rozjeli, jde mi z toho až husí kůže po zádech. Protože teď zrovna tu sochu modeluji. Nejzajímavější je, že při modelování je jediná cesta – na všechno toto zapomenout a naplno se potopit do citového příběhu Jana z Pomuku. Těším se, že v sobotu přijede fotograv Martin Frouz a udělá profi fotky, které zde budou zveřejněny, a já budu mít odezvu.
Sochař Petr Váňa
