Místo, kam chceme sochu dát, je na břehu původního koryta Vltavy. Slovo „původního“ je v této souvislosti poměrně důležité, protože tohle místo se od roku 1956 nachází kousek od hráze přehrady Slapy. Sice kousek, ale bohužel proti proudu, takže pod vodou, a to dost hluboko pod vodou.
Potopit tam sochu není jen tak. Tedy – potopit ji tak, aby zůstala tam kde má zůstat, a zůstala tam přinejmenším tak dlouho, jako na tomto místě stála původní socha Jana Nepomuckého.
Místo, kde bude stát socha sv. Jana Nepomuckého
Především to vyžaduje najít vhodné místo. Na dně Slap je bláto. Hodně bláta. Pokud nechceme, aby socha nenávratně zmizela v jemném sedimentu, je potřeba vytipovat a připravit vhodné místo. Takovým místem může být třeba malá skalka, kterých je na bývalém břehu poměrně hodně. I na takové skalce je bláto, ale už ho tam nebývá tolik. Takže prvním krokem je nalezení vhodného místa, druhým je jeho „úklid“ – zametení a oškrabání blátíčka.
Málokteré místo je pěkně rovné, aby tam šla socha posadit bez dalších úprav. Takže následuje další „maličkost“ – pěkně kousek po kousku, kladivem a majzlíkem, v té hloubce osekat skálu tak, aby se rovnou stala.
Ani to ještě není vše – dál je potřeba připravit kovový rám, do kterého bude socha usazená (po usazení sochy se patka vylije speciálním betonem), rám na skále zafixovat a také připravit bytelné kotvy pro zafixování lana, podle kterého se bude socha do vody spouštět.
To všechno není legrace ani na zemi, ale tady se bavíme o místě, které je nějakých 40 metrů pod hladinou slapské přehrady. Zmíněné práce musíme vykonat my – potápěči. Řekne se – jste potápěči – tak jakýpak problém. Ale přece jen – tohle není potápění jak v Egyptě na rybičky. Práce v téhle vodě a v téhle hloubce s sebou nese různé nepříjemnosti.
První maličkostí je to, že voda kolem má zhruba 4 stupně celsia. Taková voda pěkně studí, a studí, i když máme dobré potápěčské obleky, do kterých neteče. Prsty na rukách za chvíli nejsou cítit, nic příjemného. Další problém je tma. Na Slapech je v téhle hloubce tma i v pravé letní poledne. Aby bylo vidět aspoň na metr, v lepším případě na dva, potřebujete silnou potápěčskou lampu. Jakmile se ale zvíří bláto, není vidět vůbec nic se sebelepším světlem. Pak nezbývá, než s kladivem a majzlíkem pracovat pěkně po hmatu. Au.
Potápěčka při práci
A aby toho nebylo málo, člověk není stavěný na život hluboko pod vodou. Pokud si nechceme přivodit problémy, je potřeba z hloubky vystupovat velmi opatrně. Dvacetiminutová „šichta“ na místě budoucí sochy znamená zhruba hodinový pozvolný výstup zpět na světlo boží… Takových „směn“ budou potřeba desítky.
No a teprve až bude všechno připravené, nastává vlastně „to nejjednodušší“ – pomocí zvedacích podvodních vaků a speciální plovací plošiny s vrátkem, spustit na místo sochu (pro tenhle účel rozdělenou nakonec na dvě části, spojené čepy), přesně ji umístit a zafixovat speciálním „podvodním“ betonem. Tohle už je ale opravdu „vyšší dívčí“ a pomoc s tím přislíbili kamarádi – profesionální pracovní potápěči.
No a to je tak zhruba všechno. Čas se krátí, tak držte palce, ať to včas zvládem a všechno proběhne podle plánu.
Willyteam
