Fotogalerie od Martina Frouze z Navalis. Dále si můžete prohlédnout fotogalerii od potápěčů, kteří jeli se sochou na rychlolodi Nepomuk na Slapy.

Video z posledních přípravy potápěčů na potopení sochy:

a související fotografie.

Sochu bude možno shlédnout na břehu a poté bude navždy ponořena 40 metrů pod hladinu Slapské přehrady.

Těší se na vás akademický sochař Petr Váňa a WillyTeam.

15. května 2012 sochu na pražských slavnotech Navalis vysvětí Mons. Jan Vokál. Její bronzový odlitek bude k vidění v Muzeu Karlova mostu po skončení Navalis. Kamenná socha bude 16. května 2012 převezena salóní rychlolodí Nepomuk na Slapskou přehradu, kde bude do 19. května čekat na potopení.

Akci „Socha pod vodou“ podpořilo Povodí Vltavy, státní podnik, vydáním publikace o sochách sv. Jana Nepomuckého na březích Vltavy. Kniha představuje sedm soch tohoto nejpopulárnějšího českého světce, které se nalézaly a nalézají kolem toku střední Vltavy (Praha-Karlův most, Praha-Zlíchov, Třebenice, Moráň, Sejce, Kovárna a Žďákov). Publikaci zpracoval a fotografiemi doplnil Vojtěch Pavelčík (knihy Krajem soutoku Vltavy se Sázavou, Moráň – zaniklá ves při Vltavě). Celou publikaci uvozuje stručná historie o životě a kultu Jana Nepomuckého. Ke každé popisované soše zde pak čtenář najde nejen její umístění v krajině (původní a případně i současné), ale je zde i krátké povídání o její historii. Přestože se jedná o publikaci hlavně obrazovou, tak zde čtenáři najdou hned několik unikátních a doposud nikde nepublikovaných dobových fotografií a zcela nově zjištěných skutečností. Publikace je realizována v rozsahu šedesáti stran, je vydána v limitovaném nákladu 500 výtisků a je neprodejná. V omezeném počtu výtisků bude k dispozici na letošních slavnostech Navalis, kde bude socha sv. Jana Nepomuckého z projektu „Socha pod vodou“ veřejnosti představena a pak samozřejmě 19. 5. 2012 přímo u Slapské přehrady, kde bude tato socha spuštěna na dno Vltavy. Vážní zájemci mohou o brožurku také požádat prostřednictvím webových stránek Povodí Vltavy, státní podnik.

Musím říci, že jsem se nikdy nepotápěl. Podvodní svět je pro mne tajemstvím. A dnes jsem do něj pomalu a tiše vstoupil. Lidé z Willy teamu mě pomohli technicky naučit se ponořit do světa pod vodou. Ne tím, že mě půjčili bomby a ploutve, ale tím, že mě požádali o sochu. Socha je hotová, vytesaná a já ji vlastně odevzdávám. Těžko se s ní loučím. To téma mě oslovilo a přirostlo k srdci. I ti lidé. Já se snad naučím potápět, abych se mohl vracet! K soše, k příběhu setkání Jana s andělem, který má tvář ženy. Jsem rád, že jsem si mohl dnes pod vodou vysekat na sochu podpis, byla to zvláštní chvilka.

Díky. sochař Petr

Na místě bylo několik fotografů, kteří celou akci zaznamenali. Fotografie od Martiny Řehořové si můžete prohlédnout zde, od Martina Frouze pak zde a Vojtěch Pavelčík zde.

Fotili i potápěči z Willy teamu – jejich galerie. Pod vodou měli také kameru, video můžete shlédnout zde.

Tesání kamenného anděla

Nervozita ovšem sílí a přípravy na potápění vrcholí. Dnes navštívili potápěči z Willyteamu Petra Váňu doma, přivezli s sebou svoje vybavení a zaškolili jej trochu do potápění, aby se mohl v Aquapalace ponořit se sochou a přímo pod vodní hladinou ji podepsat.

Než se Petr dostal do neoprenu, panovala u bazénu veselá nálada a on začal nahlas přemýšlet: „Tak slaňováňí dobrý, potápění taky. Co přijde příště? Hodně vysoko jsme ještě nic nedělali. Ještě bychom mohli osazovat sochy vrtulníkem.“

Sochař Petr v potápěčském s potapěčem Petrem

Sochař se s láhví na vzduch sžil snadněji, než potápěči čekali a než se nadáli, už zkoušel pod vodou dláto. Nakonec ještě ponořil do bazénu anděla, aby vyzkoušel, jak těžký ve skutečnosti pod vodou bude. Jako s každou sochou i s touto se bude nerad loučit, obzvlášť když ji možná už nikdy neuvidí. Proto se ze všech sil snaží, aby vše dobře dopadlo.

Když Petr Váňa vylezl z bazénu, konstatoval: „Zvláštní, že když chce člověk dnes zviditelnit sochu světce, tak ji naopak musí dát pod vodu.“

V pondělí jsme se sešli s fotografem Martinem Frouzem a potápěči z Willyteamu v Čestlicích. Domluvili jsme podrobnosti na 9. května. Ten den se pokusíme poprvé nanečisto sesadit dohromady sochu pod vodou ve zdejší potápěčské komoře. Aquapalace nám vyšel velkoryse vstříc, je příznivcem této akce. Bude to dopoledne, pokud se někdo chcete přijít kouknout na tuhle generálku, přijďte.

Vrcholí také přípravy na Navalis. Kamenná sochapodvodou sv. Jana Nepomuckého by zde mimo jiné měla být představena. Přemýšlím, jak ji na pódiu sestavit, když bude na suchu, obří akvárium jsme zavrhli. Kámen je v partiích rukou opravdu subtilní a anděl s křížem má váhu. Pravděpodobně svaříme podpůrnou konstrukci pro prezentaci sochy na suchu. V každém případě by do té doby měl být odlit bronzový odlitek sochy, který naopak zůstane na suchu nastálo a bude až do podzimní aukce vystaven v Muzeu Karlova Mostu. Navalis se uskuteční 15. května večer, bude to zajímavé, kdo má lodičku jakéhokoliv typu, může se připlout podívat ke Karlovu Mostu. Budou tam i lodě k zapůjčení.
Je domluveno, že 16. května odpluje socha na lodi Nepomuk z Prahy k přehradě Slapy. Zde bude uschována do soboty 19. května, kdy bude potopena na její místo – 40 m pod hladinou, na místo Svatojánských proudů. Bude možnost se projet na lodi Nepomuk. Nejvíce jsem zvědav a trochu se i obávám slavnostního potopení.

   

Není nyní příliš času na dlouhé úvahy, pro mě se počítá každá hodina, kdy sekám na soše, aby se všechno stihnulo, ale přesto. Je to velmi živý příběh vzniku sochy Sv. Jana Nepomuckého pod vodu, zapojilo se do něj neskutečné množství lidí. Jak to dopadne finančně nikdo neví ani to nepočítá, většina se uskutečňuje darem nebo dobrovolnicky, náklady na odlévání, dopravu a materiál jsou velké. Vzniká socha podle kompozice, která není tradiční, ale jak jsem pochopil tato má vize Svatého Jana Nepomuckého pod vodou v poslední vteřině jeho života, jako setkání s andělem, který má tvář ženy je přijímána.
Socha bude tajemstvím skrytým pod hladinou. I pro mne, vzpomínkou. Zažil jsem to již několikrát před dokončením sochy, která se velmi těsně zapsala do mé paměti, do mé obraznosti. Nechce se mi ji odvézt z ateliéru, chtěl bych se na ni dívat. Na druhou stranu vím, kam je projektována a celý příběh této sochy je zajímavý a krásný, když na toto místo šťastně doputuje.

sochař Petr Váňa

Potopit tam sochu není jen tak. Tedy – potopit ji tak, aby zůstala tam kde má zůstat, a zůstala tam přinejmenším tak dlouho, jako na tomto místě stála původní socha Jana Nepomuckého.

Místo, kde bude stát socha sv. Jana Nepomuckého

Především to vyžaduje najít vhodné místo. Na dně Slap je bláto. Hodně bláta. Pokud nechceme, aby socha nenávratně zmizela v jemném sedimentu, je potřeba vytipovat a připravit vhodné místo. Takovým místem může být třeba malá skalka, kterých je na bývalém břehu poměrně hodně. I na takové skalce je bláto, ale už ho tam nebývá tolik. Takže prvním krokem je nalezení vhodného místa, druhým je jeho „úklid“ – zametení a oškrabání blátíčka.

Málokteré místo je pěkně rovné, aby tam šla socha posadit bez dalších úprav. Takže následuje další „maličkost“ – pěkně kousek po kousku, kladivem a majzlíkem, v té hloubce osekat skálu tak, aby se rovnou stala.

Ani to ještě není vše – dál je potřeba připravit kovový rám, do kterého bude socha usazená (po usazení sochy se patka vylije speciálním betonem), rám na skále zafixovat a také připravit bytelné kotvy pro zafixování lana, podle kterého se bude socha do vody spouštět.

To všechno není legrace ani na zemi, ale tady se bavíme o místě, které je nějakých 40 metrů pod hladinou slapské přehrady. Zmíněné práce musíme vykonat my – potápěči. Řekne se – jste potápěči – tak jakýpak problém. Ale přece jen – tohle není potápění jak v Egyptě na rybičky. Práce v téhle vodě a v téhle hloubce s sebou nese různé nepříjemnosti.

První maličkostí je to, že voda kolem má zhruba 4 stupně celsia. Taková voda pěkně studí, a studí, i když máme dobré potápěčské obleky, do kterých neteče. Prsty na rukách za chvíli nejsou cítit, nic příjemného. Další problém je tma. Na Slapech je v téhle hloubce tma i v pravé letní poledne. Aby bylo vidět aspoň na metr, v lepším případě na dva, potřebujete silnou potápěčskou lampu. Jakmile se ale zvíří bláto, není vidět vůbec nic se sebelepším světlem. Pak nezbývá, než s kladivem a majzlíkem pracovat pěkně po hmatu. Au.

Potápěčka při práci

A aby toho nebylo málo, člověk není stavěný na život hluboko pod vodou. Pokud si nechceme přivodit problémy, je potřeba z hloubky vystupovat velmi opatrně. Dvacetiminutová „šichta“ na místě budoucí sochy znamená zhruba hodinový pozvolný výstup zpět na světlo boží… Takových „směn“ budou potřeba desítky.

No a teprve až bude všechno připravené, nastává vlastně „to nejjednodušší“ – pomocí zvedacích podvodních vaků a speciální plovací plošiny s vrátkem, spustit na místo sochu (pro tenhle účel rozdělenou nakonec na dvě části, spojené čepy), přesně ji umístit a zafixovat speciálním „podvodním“ betonem. Tohle už je ale opravdu „vyšší dívčí“ a pomoc s tím přislíbili kamarádi – profesionální pracovní potápěči.

No a to je tak zhruba všechno. Čas se krátí, tak držte palce, ať to včas zvládem a všechno proběhne podle plánu.

Willyteam

Bloky kamene, ze kterých vznikne socha sv. Jana Nepomuckého

To znamená nejprve odštípat větší kusy v místech, kde se socha prohýbá. Potom je zapotřebí sestrojit speciální měřítko – tečkovací strojek, kterým bude přenášet zaměřovací body z modelu na kámen.

Tečkovací strojek a otečkovaná socha

Tečkovací strojek vypadá trochu jako obrovské kružítko, které umožňuje přesně naměřit, jak hluboko do kamene je třeba ještě sekat, abyste se dostali na stejný bod (hloubku), jaký je na modelu. K zaměření se využívají body, které mohou být i uměle připevněné vedle modelu a ve stejné vzdálenosti vedle sochy. Od nich se potom naměří vzdálenosti, které si kameník nakreslí na model sochy, a přenese je na kámen. Takto je třeba otečkovat všechny tvary sochy od nejhlubších po nejvystouplejší místa. Jelikož má být ale socha o jednu pětinu větší než model, musí kameník při zaměřování ještě pomocí redukčního úhlu všechny rozměry patřičně zvětšit.

Štukatéři mezitím pracují na formě pro bronz. Odborník, který bude model odlévat do bronzu – konkrétně pan Jiří Šilhan, požádal o tři menší formy, aby se mu vešly do pece, takže momentálně jediný existující model sochy je nyní rozřezán na tři sádrové díly. Z těch do konce týdne vzniknou formy pro bronz a další dva sádrové modely. Jeden si v pátek odveze Hynek Shejbal z Karlíka do Josefova. Druhý bude pro cizelera, tedy odborníka, který podle něj vyretušuje bronzovou sochu.

Ilustrační foto řezání kamene

Ačkoliv sníh komplikoval i cestu tam a zpět, nakonec se vše bez problémů podařilo. V průběhu příštího týdne v Teplicích uříznou z většího bloku Božanovského pískovce naměřený bloček, ze kterého bude moci Hynek Shejbal začít podle modelu nahrubo sekat sochu.
Další fotografie z lomu si můžete prohlédnout v galerii.

Sádrový model

Mezitím pokračují štukatéři ve výrobě formy na bronzové odlitky. První sádrový model sochy sv. Jana Nepomuckého je již hotový a dokonce i vyretušovaný.
Odlévací práce si můžete na fotografiích prohlédnout zde a hotový model v této galerii.

Kostra modelu

Model se modeluje ze sochařské hlíny. Aby hlínu bylo možné vytvarovat i do subtilních tvarů a socha se nezřítila, tvoří kostru pod povrchem nosné dráty a dřevěné destičky na ně přivázané.

Tento hliněný originál odborníci na vytváření forem – štukatéři zaformují do sádry. Je to velice zodpovědná práce, pokud by se tento prvotní odlitek nepodařil, musel by sochař modelovat znovu. Do hlíny se zasunou tenké plíšky, které vytvoří budoucí spáry pro dělení sádry.

Nahazování sádry přes armaturu

Poté se na hlínu nahodí slabá vrstva sádry obarvené na modro. Na tuto první vrstvu se připevní armatura z drátů, která budoucí formu vyztuží. Na armaturu se nanášejí další vrstvy sádry, až je síla formy dostatečná a překryje dráty. Forma se rozdělí podle plíšků na několik dílů – sejme se z hlíny. Toto se odehrává v ateliéru sochaře, protože hliněný model spolu s formou má váhu až 400 kg.

Část první sádrové formy

Jednotlivé díly formy je možno převést do dílny štukatérů. Zde se vnitřní povrch formy vyčistí od zbytků hlíny, vymyje a navoskuje. Jednotlivé díly formy se spojí a připraví se vnitřní konstrukce budoucího odlitku. Do dutiny, kterou vymezuje forma, se v několika vrstvách nalije sádra, a tím vznikne přesná podoba sochy ze sádry, avšak ukrytá pod vrstvou formy. Tuto formu je nutné po malých kouskách odsekat. Jako signál kde je sádra formy a kde sádra odlitku, slouží vrstva modré sádry, pod ní se objevuje bílý povrch jediného originálu sochy. Sádrový originál autor vyretušuje, to znamená, doplní místa, kde se sádra v podobě bublinek nedolila, nebo odřeže nálitky v místech plíšků. V této fázi může sochař naposled ještě domodelovat sochu podle své představy.

Sádrový model před retušováním

Štukatéři poté tento sádrový originál znovu zaformují, tentokráte do formy složitější, která umožní více odlitků. Tato forma je ze silikonového kaučuku a sádrového obalu. Nyní je možné odlít voskové modely, které se předají kovolitcům – bronzařům. Voskový model se znovu zaformuje do formovacího písku, ten se poté zahřeje a vosk se vypaří, shoří. Do vzniklé dutiny se nalije roztavený bronz a na světě je bronzový odlitek. Ten je však hrubý a s množstvím nálitků a spojů. Proto se předá dalším uměleckým specialistům – cizelérům. Cizelér je ten, který dokáže podle původního sádrového odlitku malými pilníky, kladívky a brusy upravit povrch hrubého odlitku do definitivní podoby. Na závěr na povrchu vytvoří chemickou reakcí patinu, která má různý barevný odstín. Původní sádrový model byl do té doby v sochařsko – kamenické dílně, kde se podle něj tesala socha ve zvětšeném měřítku.

Taková je dlouhá cesta sochy od původní vize k jejímu konečnému, hmatatelnému tvaru. Kamenná socha bude umístěna pod vodu. Co se stane s bronzovými odlitky, kde budou k vidění v dalším dílu vyprávění… I já jsem zatím napjatý jak vše dopadne

sochař Petr Váňa